Vdova

Park Nam-ok byla první režisérkou v dějinách korejské kinematografie. Natočila jediný film, Vdova, a jeho vznik byl poznamenán překážkami, s nimiž se tehdejší ženy ve filmovém průmyslu běžně setkávaly. Před svou režijní kariérou pracovala jako novinářka a během korejské války působila ve filmové jednotce korejského ministerstva obrany, kde natáčela zpravodajské snímky. Po válce se jí podařilo uskutečnit sen o vlastním filmu, přestože jen obtížně hledala producenty, spolupracovníky i distributora.

Film, natočený na 16mm materiál, sleduje ženu Shin, která po smrti manžela v korejské válce sama vychovává dceru a snaží se zajistit jejich živobytí. Vedle existenčních problémů řeší také komplikovaný vztah s milencem Taekem, který zároveň udržuje vztah s jinou ženou. Na rozdíl od řady dobových filmů Vdova nepohlíží na ženu, která svobodně následuje své citové a sexuální touhy, jako na morálně provinilou. Shinina touha po vlastním životě je zde představena jako přirozená a legitimní součást jejího hledání štěstí. Film tak nabízí pozoruhodný obraz poválečné společnosti z perspektivy ženy, která odmítá přijmout předem určenou roli.

Film se dochoval pouze v jediné poškozené a neúplné kopii; závěrečná část filmu se zcela ztratila a posledních deset minut dochované verze je bez zvuku. Film byl následně restaurován Korejským filmovým archivem.