Dívčí válka

Jiráskovy Staré pověsti české zná asi každý. Ovšem ne vše, co ve škole učili a co Alois Jirásek napsal, musí být pravda.

Autor sám o této komedii říká: „Dívčí válku jsem psal – tak říkajíc – českému národu „na míru“, jde především o jemu blízký styl humoru a oblasti, kterých se dotýká (erotika, politika). Navíc jde o odpočinkový žánr, v jehož rámci přinášíme hodokvas těch nejkrásnějších žen, kterými naše zubožená vlast disponuje. Já vždy s trochou nadsázky říkám – tak bůh vynahrazuje svým milým Čechům neúspěchy v tržní ekonomice. O úspěchu Dívčí války svědčí naplněné sály po celé naší republice.“

Děj historické komedie začíná na veselohru dosti neobvykle a sice pohřbem kněžny Libuše. Vzhledem k technickým těžkostem s realizací smutečního aktu na jevišti, odehrává se tento mimo zorné pole diváka a vlastní děj pak začíná rozhovorem knížete Přemysla s vladykou Bivojem, vracejícím se z pohřbu. Kníže Přemysl, kolísající mezi smutkem po ztrátě milované ženy a radostí nad nově nabytou svobodou, se stává terčem útoků vdavekchtivé ctižádostivé Vlasty, která dovede nejistotu a strach dívek o podíl na veřejném životě využít ve svůj osobní prospěch a ambice nastoupit na místo kněžny Libuše. Při svém temperamentu a vášni neváhá k dosažení svého cíle použít jakékoli prostředky.

Kníže Přemysl nemá naprosto v úmyslu vstoupit s Vlastou v nový svazek manželský a jeho eroticko-estetická pozornost obrací se spíše k půvabné Kazi, Libušině sestře, která, žel, již před časem spojila svůj život se statečným rekem vladykou Bivojem a jeho nerozlučným kancem Ervínem. Čestná, leč milostně založená Kazi váhá mezi oběma jedinci, tj. mezi svým mužem a knížetem, až se nakonec rozhodne ke kompromisu, tj. k oběma skvělým mužům. Nevědomky tak položí základ ke klasické manželské nevěře, přežívající až do současnosti.